loading...

Blog / Iluze našich odhadů (2.část)

V minulém článku jsem napsal, že jsem z knihy Superprognózy od panů Tetlocka a Gardnera načerpal dva podněty - jednu iluzi a jednu ignoranci. Obě se týkají toho, jak se v projektech odhaduje, kde a jak obvykle děláme hloupé chyby. Iluzi jsem rozebral v minulém díle. Pojďme tedy na slíbenou ignoranci.

První část článku ZDE

 

Věc druhá – zpřesňování

Pan Tetlock, autor knihy, se hodně dlouho zabýval výzkumným projektem, jehož podstatou byla soutěž v prognózování. Shromáždil velké množství lidí, od profesionálních prognostiků až po laiky a nechal je odhadovat správné odpovědi na velmi různé otázky. Od kurzu dolaru k jenu až po politické otázky, např. zda napadne Izrael Sýrii v příštích 14-ti měsících.

Výzkum pak spočíval v tom, že hledal společné znaky těch, jejichž odhady byly nejpřesnější. To podstatné, čeho si všimnul, bylo, že část lidí, tzv. superprognostici, kteří byli mimořádně úspěšní, mají několik společných vlastností. Své odhady dělají poměrně podobným způsobem. Jak na to tedy jdou?

  1. Nedají na první nápad, který se jim zrodil v hlavě.

Sami to jistě znáte. Padne otázka, vás napadne odpověď v podstatě ihned, aniž byste na ni potřebovali přemýšlet. A ani nějak nemáte potřebu tuto odpověď rozebírat. Superprognostici však začnou tuto odpověď zkoumat. Proč je taková? Jaká fakta ji podporují? Co naopak hovoří proti? Jsou k dispozici nějaké další informace? Jinými slovy začnou hledat pohled „zvenčí“. Nespolehnou se jen na pohled „zevnitř“ své hlavy. Velmi často tak „objeví“ zcela nový pohled na danou otázku.

  1. Upřednostní pohled zvenčí před pohledem zevnitř.

Taky jste asi někdy zažili ten nepříjemný pocit, kdy jste o něčem přesvědčeni a tu přijde někdo s fakty, které váš názor rozmetají na prach. Jak těžce se mnohdy přijímá nový pohled. A kolikrát se vám stalo, že jste jiný pohled neakceptovali? Předpokládám, že jste na tom stejně jako já i mnozí jiní. Trvalo vám delší dobu, než jste nový pohled vnitřně přijali. Psychologové a neurovědci tuto situaci znají a říkají jí klam plánováníznám fakta, ale v mém případě to jistě bude jinak. Výsledkem je upřednostnění pohledu zevnitř, který je téměř jistě mylný. Superprognostici umí tomuto vnitřnímu tlaku odolat a vždy se řídí pohledem zvenčí.

  1. Svůj odhad neustále upřesňují.

V soutěži to fungovalo tak, že vždy bylo určité období, kdy byla otázka tzv. otevřená. Člověk mohl dát odhad, ale mohl ho až do uzavření otázky upřesňovat. Výzkum pak sledoval, jak často a jakým způsobem jednotliví soutěžící pracovali s počátečním odhadem. Superprognostici se od ostatních lišili v tom, že odhad průběžně a poměrně často upřesňovali. Jinými slovy neustále sledovali informace z okolí, vyhodnocovali je a podle nich upřesňovali svou předpověď.

Když to vezmu kolem a kolem a podívám se na to, jak vlastně probíhá plánování projektů v mnoha organizacích, tak se porušují všechny tři zmíněné postupové kroky.  Obvykle se pod tlakem vytvoří hrubý plán projektu, aniž bychom znali všechna potřebná fakta. Často je to v raných fázích života projektu a takto vytvořené odhady se zafixují. Málokdy dochází při plánování ke hledání informací, které by pomohly projekt lépe odhadnout.

Jaké otázky je potřeba si klást:

  • Probíhal podobný projekt už v minulosti?
  • Jak dopadl?
  • Má někdo konkrétní zkušenost s obdobnou záležitostí?
  • Jak se promítají tyto znalosti do našich odhadů?
  • Máme nastavený systém postupného upřesňování, například jednoduché pravidlo: Na konci každé fáze projektu revidujeme odhady?

Chovejme se co nejvíce jako superprognostici a to by v tom byl čert, abychom se aspoň trochu nezlepšili!

 

  • Zdroj: TETLOCK, Philip E., GARDNER, Dan: Superprognózy - Umění a věda předpovídání budoucnosti, Brno: Jan Melvil Publishing, 2017, ISBN 978-80-7555-009-5 (Překlad do češtiny)
Tento web používá cookies za účelem optimalizace efektivního poskytování služeb. Pokud své nastavení cookies nezměníte, chápeme to jako souhlas s jejich užíváním. Další informace