loading...

Blog / Také vám lidé říkají: „To nejde, protože…“?

Zjistěte, co ovlivňuje naši ochotu zaplatit. Ať už platíte penězi nebo třeba vlastním časem.

Témata těchto krátkých úvah čerpám z knihy Vědomí podvědomí od Leonarda Mlodinowa. Kniha mne velmi inspirovala a navedla k trochu jinému vidění světa a způsobu práce s lidmi na projektech. Pokud chcete dobře řídit projekty, je to daleko více o porozumění toho, jak nás ovlivňuje naše podvědomí a podprahové signály, než o nástrojích, technikách a postupech. Teď tedy o ochotě „zaplatit“ svým časem za provedení úkolu.

V knize je popsána studie, ze které vyplynulo, že lidé jsou ochotni zaplatit o 40 – 61% více za mizerné jídlo, pokud si ho mohou ihned vzít, než když si ho musí objednat podle obrázku, nebo textu na tabuli. A dokonce stejnou ochotu jako ke koupi z obrázku máte i když je jídlo za plexisklem a někdo vám ho musí podat. (Teď už asi tušíte, proč je restaurace v IKEA zorganizovaná tak, jak je.)

No a jak mne to inspirovalo? Lidé jsou ochotni výrazně více investovat, pokud mají výsledek hned, nebo aspoň velmi rychle. Neexistuje zábrana k akci.

Můj přístup při řízení projektu tedy je, že se snažím, aby se odstranily veškeré bariéry mezi člověkem a úkolem. Vše, co může způsobit zdání, že je daný úkol nezřetelný, nejasný. Vše co brání k akci. Úkol také musí být rychle dosažitelný, tedy ne moc komplikovaný a složitý. Jen si sáhnout a mám ho.

Jak na to? Nejdříve ho jednoduše pojmenovat, v názvu klidně použít i netechnický pojem. Úkol nestačí jen říct, je lépe ho zřetelně napsat na tabuli. Nezapomenout na formu, v jaké bude úkol na konci vytvořen a předán. Jeho pracnost nesmí být veliká. Ideálně musí být hotov do týdne. Pokud si ho pojmenují a na tabuli napíší přímo řešitelé, tak už vlastně kus práce mají hotový, protože už lépe vědí, co se po nich chce a co mají dodat. Jakoby najednou už úkol byl mezi námi. Ochota lidí jej zhmotnit je výrazně jiná, než když úkol dostanou elektronicky přes Outlook, mailem, při setkání na chodbě apod. Snažím se, aby vznikl co nejvíce pocit, že úkol před námi „leží na talíři a stačí jen natáhnout ruku“. Vím, že to zní jako laciná rada. Ale neumím udělat obecný návod, kuchařku. Musíte zkoušet, přemýšlet, reagovat na aktuální situaci a kontext. Časem se určitě naučíte své osobní finty, které učiní úkol pro řešitele hmatatelný. Zkoušejte.

Co říci závěrem? Možná, že nějaký neurovědec by moji inspiraci vyvrátil, že jsem tento klam našeho podvědomí špatně pochopil. Mně to vadit nebude. Hlavní je, že to funguje. Stoupá motivace a ochota se do práce pustit. Daleko méně slyším, že to nejde a proč to nejde. A o to přece jde, ne?

Přečtěte si všechny články, inspirované knihou Vědomí podvědomí od Leonarda Mlodinowa:

1. O tzv. efektu fluence s názvem Rozhodujete se správně? Pasti, na které můžete často narazit.

2. O Ochotě investovat s názvem Také vám lidé říkají: „To nejde, protože…“?

3. O Pamatování - zapomínání s názvem „Ne, dohodli jsme se přece jinak!“

4. O formulaci vaší žádosti s názvem "Síla slova, aneb co říct, aby vám druzí vyhověli, když je požádáte"

5. Jak neverbálně podpořit svoji žádos pomocí Síly doteku

6. Jak pomocí hlasu působit chytře a přesvědčivě, Síla hlasu 

7. My a oni, aneb jak se tvoří tým

 

Tento web používá cookies za účelem optimalizace efektivního poskytování služeb. Pokud své nastavení cookies nezměníte, chápeme to jako souhlas s jejich užíváním. Další informace